aktuality
---------------------
19.2.2021
Vložen rozvrh školky na březen!!!
---------------------
19.2.2021
Vložen rozvrh agility na březen!!!
---------------------
22.1.2021
Vloženy propozice na letní soustředění.
---------------------
Prosím čtěte pozorně!!!
Pravidla pro
užívání haly a celého výcvikového areálu
---------------------
|
Archiv 2006
O NÁS
ČLENSTVÍ
ČLENOVÉ
V MÉDIÍCH
ROZVRH
O AGILITY
CO S SEBOU
PŘÍPRAVKA-AGILITY
ROZVRH
O ŠKOLCE
CO S SEBOU
PŘÍPRAVKA-AGILITY
<
2016-2018
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
Hloubětínský drak
Archie – 1. místo SA1 Kate – 2. místo SA3 + 2. místo v součtu SA3 pro rok 2006
Dne 29.10.2006 jsme vyrazili na poslední 4. kolo Hloubětínského draka.
Parkury stavěla pani rozhodčí Vostrá a i přesto,
Naštěstí nám moc nepršelo, ale o pobavení se nám postaral vítr. Než jsme s Kate vyrazili na start, tak před námi popadaly skoro všechny skočky (ne tyčky, ale celé bočnice), takže jsme museli počkat než pořadatelé přidělají do země železné tyče, které bočnice jistily. Povím vám neběží se zrovna s klidem, když nevíte jaká bočnice zrovna zaplácne vašeho psa J. Ale zvládli jsme to na jedničku a umístili se na 2. místě. Už se těšíme na Hlobětínského draka 2007.
--------------------------------------------------------------------------
Kate je 7. nejlepší pes v ČR pro rok 2006
Ve dnech 16. – 17.9.06 jsme se v Kladně zúčastnili našeho prvního Mistrovství republiky ČR v agility a Kate obsadila 7. místo. Když jsme tam jeli a já na startovce viděla tu obrovskou konkurenci, říkala jsem si že bude ohromný úspěch, když se nám povede být do desátého místa. Ale po sobotě, kdy jsem zjistila, že Kejťáskovi tak moc kloužou nožky na koberci, že postupovou rychlost měl poloviční něž normálně, jsem si říkala jen ať jsme aspoň někde uprostřed. Nakonec Kate parkury v jednotlivcích zaběhla bez chyby, jen jsme měli nějaké trestné body za čas a v součtu se umístila na krásném sedmém místě. V družstvech už to bylo trochu horší. První den jsme měli jedno odmítnutí na tunelu a druhý den pořadatelé posunuli čas prvního závodu o hodinku dříve a samozřejmě mi kteří jsme se nezúčastnili C.A.C.I.Ag. jsme to nevěděli, takže jsem nestihla prohlídku a během pár minut po příjezdu jsme měli jít na start. Naštěstí mě Pavla rychle ukázala kde a jak se co běží, a kde je jaká záludnost. Parkur jsme zaběhli s jednou shozenou laťkou. Nakonec se naše družstvo FOUR SMALL, složené s Pavli Vorlové s Teddym a Martina Železného s kavalířímá holkama, umístilo na 6. místě. Příští rok pojedeme určitě znovu, jen asi do té doby vyzkoušíme zázračný sprej na nožky, který tam někteří závodníci stříkali svým pejskům na nožky. Prý by to po tom nemělo tak klouzat, tak uvidíme J.
--------------------------------------------------------------------------
MR kavalírů 2006
Dne 2.9.2006 v Mladé Boleslavi proběhlo 5. Mistrovství ČR kavalírů
v agility. Jako i minulý rok Mistrovství bylo opravdu
nádher První místo v součtu obdržela Půhoná Renata s Akimem od Pochopky, druhé místo obdržela Guricová Pavlína s Leontinou Res Pretiosa a třetí místo obdržela Řeháková Martina s Cupidem Růžový kavalír. Třetí místo Martiny bylo opravdu obdivuhodné a musíme jí ještě jednou pogratulovat, jen tak dál Martino. A ještě jednu perličku nakonec. MR se konalo v sobotu, no a já abych to běhání asi měla zajímavější, tak jsem si při čtvrtečním tréninku naštípla ruku v zápěstí. A z toho plyne jedno moudro „nikdy nechoďte na parkur bez kopeček“. Opravdu běhat s rukou v sádře nikomu nepřeji. Ještě musím poděkovat mému sluníčku Honzovi, který mě na MR odvezl (nemohla jsem kvůli ruce řídit) a celou dobu se o mě hezky staral. To je vše a zdar agilitění.
--------------------------------------------------------------------------
Aimy je půl roku
Naše malá Aimy 1.9.06 oslaví 6 měsíců. Zatím je to
pěkný Puberťák, samá noha, dlouhý tělo a na vrchu
malá hlava. Ale i přesto je to, to nejnádhernější
štěňátko v celém okolí. Její obrovská hyperaktivita
jí
Pro zajímavost vám popíšu jak vypadá takový den
s Aimy na chatě. Ráno Aimynka vstane tak v osm
hodin, tak jí vypustím na zahradu a jdu si zase
zavrtat do vyhřáté postýlky, a když už člověk
konečně znovu zabírá, přistane vám na hlavě mokrá
koule (všude je totiž mokrá tráva), která odporně
smrdí jak friťák a chce si hrát. Dobře. Vstanete a
jdete si udělat snídani a kafíčko, a v prvé řadě
zjistit proč má vaše roztomilé štěňátko celou hlavu
mastnou a smrdí jak zapomenut Ale nebudu tady o našem zlatíčku mluvit jen negativně. Museli by jste jí vidět na cvičáku z jakým nadšením běhá, kolikrát panička stojí a Aimy si rovinku překoná sama a na konci čeká, kde pak to jsem a kde je ta dobrota. A nedej bůh, když se něco zkazí a já zastavím, tak to už pro jistotu schovávám ruce, protože Aimy se mi do nich zuřivě zakusuje (pár jizviček už mám) nebo mi visí na nohavicích. Někdy si připadám, že mám spíš Jack Russell Teriera. Umí už všechny základní povely poslušnosti a pár prvků z tance ze psem. Je to prostě šikulka.
--------------------------------------------------------------------------
Hra Gambler
První srpnový den jsme na cvičáku oslavili hrou zvanou Gambler. Tato hra
(soutěž) je uvedena v Řádu agility ČR, její pravidla nejsou závazná
Doporučuji každému si občas na cvičáku podobnou hru zahrát, začátečníci si vyzkouší jaké je běhat na čas a rychle reagovat při opravě chyby, no a ty pokročilý si zase procvičí myšlení a vedení na parkuru. Ono je to přece jenom trochu něco jiného, když si máte sami vymyslet kudy to vlastně poběžíte :-).
pro zvětšení klikni na obrázek
--------------------------------------------------------------------------
Závody Louny „Hurá na prázdniny“ 17.6.2006
V sobotu 17.6.2006 jsem se zúčastnili závodů v Lounech. Cvičák v Lounech
je moc hezký, o volných chvilkách jsme se procházeli v lesíku nebo se
Kate čachtala v řece (což jí v tom vedru bodlo). Sluníčko na nás
pralo celý den, ale bylo se kam
pro zvětšení klikni na obrázek
--------------------------------------------------------------------------
14 dní s Aimy
V sobotu to bylo čtrnáctí dní co je u nás Aimy. Za tu krátkou dobu se opravdu hodně změnila. Přestala nás kousat zuřivě do rukou, už ví že se doma čůrá na novinky a ne na koberec, dokonce už umí povel „ke mně“ s před sednutím. Prostě se celkově zklidnila, ikdyž ty naše boty v předsíní jí stále nedávají pokoj, potvůrce jedný.
S Kate začínají tvořit výbornou dvojku, když nespinkají tak se spolu
perou. Chvilku je nahoře Aimy a chvilku zase Kate. Ovšem Kate dost často
nechává Aimy vyhrávat, je to prostě dobračka. Velmi pozoruhodné je, jak
se po sobě opičí –Kate nikdy nebavilo žužlat různé kostičky, botičky a
uzlíčky a najednou musí mít taky svojí žužlající ko A nakonec jeden vtip o tom jak je ten svět malý. O víkendu jedeme na školení instruktorů do Domažlic a ještě před tím něž jsme si přivezli Aimynku, tak jsem si s paní Slachovou z Domažlic psaly, jak jsou kavalíři skvělý a že si chce také kavalírka pořídit (dříve už jednoho měli). A nedávno mi psala, s údivem, že máme Aimy. Ona si totiž jede pro jejího brášku Elfíka . Je to skvělé aspoň budou sourozenci v kontaktu.
--------------------------------------------------------------------------
Březnové vodní šílenství
V sobotu jsme
vyrazili já, Jarda, Archie, Kate a její panička do Modřanské
rokle na procházku i přesto, že počasí nám moc nepřálo.
Naštěstí
jsme moc nezmokli. Jen Archie vypadal jako by lilo jako z konve....
Archie se proměnil v šílence od okamžiku kdy zjistil,
že roklí protéká potůček. Hned šel samozřejmě vodu
prozkoumávat z blízka.
Lucka Michlíková
--------------------------------------------------------------------------
Moje první hory
V pátek odpoledne 10. března mám sbalený svůj horolezecký vak. Vyrážíme
s páníčky do Jizerských hor. Cesta autem je opravdová zábava. Dvakrát
jsme bloudili, ale nakonec šťastně dojeli. Jánské Lázně nás vítají
obrovskými bílými závějemi. Hotel je moc pěkný a mám tu i svoji vlastní
postel.
Druhý den ráno se chystám na svůj první výstup na horu jménem
„Černá“, i když je úplně bílá. V půjčovně jsme si vyzvedli lyže pro
páníčka a já vyfasovala boby. Na lyže si netroufám, stejně pro mě nemají
vhodný počet na mé nožičky. Vyrážíme náležitě vyzbrojeni pokyny, jak
správně bobovat, k lanovce. Po hodinovém stání ve frontě, kde jsem
neviděla ani jednoho psího kamaráda, nasedáme do lanovky a vyjíždíme na
vrchol hory. Vítá nás mlha se sněhovou vánicí. Není vidět na tři metry,
ale to mě vůbec nevadí. Začnu předvádět lyžařům své psí kousky. Válení
sudů ve sněhu, skoky přes boby a veselým štěkotem je ujišťuji, že to
není tak zlé jak to vypadá. Páníček odjíždí někam do mlhy hledat vlek,
ale ještě předtím si vyzkouší válení sudů s lyžemi na nohách. Já
s paničkou odcházíme k bobařské dráze. Na boby si sedám první v hodnosti
pilota a panička se mě vzadu drží jako klíště. Asi aby nespadla.
S výkřikem „pozor jedů“ konečně kloužeme sněhem. Sníh mě bičuje do
tváře, uši my vlají a oči my div nevypadnou z té rychlosti. Po patnácti
minutách zastavujeme. Vypadáme jak sněhuláci. Panička si oprašuje svršky
a já třepu celým tělem. Musíme přejít sjezdovku, která protíná naší
dráhu. Krátím si čas skákáním na lyžaře a je my jedno, že panička má
strach o můj psí život. Procházíme bez úrazu a pokračujeme v jízdě.
Najednou se před námi objevuje vlek s lyžaři. Seskakuji s bobů a běžím
se podívat na ty divný létající ptáky, kteří letí na laně nad lidmi
v řadě za sebou. Štěkám na ně a chci je vyplašit. Lyžaři se my smějí a
já nechápu proč. Vracím se zklamaná, že neodletěli. Kožíšek mám nabalený
sněhem a na uších se my tvoří rampouchy. Panička mě zvedne do náručí a
utěšuje mě. Říká něco o kotvách, ale já jí nerozumím. Čeká nás ještě
hodina jízdy, a tak jedem dál. Horu jsme sjely jako dvě profesionální
bobařky. Docela mě zklamalo, že nejdeme ještě jednou.
V neděli jsme se na
bobování a lyžování už nedostali. Vichřice burácela v plné síle a sníh
padal hustě celou noc. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali autem
bez řetězů na kolech domů. Příště zkusím snowboard.
Vaše Kate
--------------------------------------------------------------------------
5. 3. 2006 – nedělní zimní procházka
Archie, Míša, Kate
V neděli nádherně svítilo sluníčko, tak jsme se rozhodli absolvovat
delší procházku s naší psí smečkou. Vyrazili jsem na tzv. psí louku, k
--------------------------------------------------------------------
Halové závody
Kladno 18 - 19.2. 2006
Naše první závody v roce 2006 opravdu stály zato.
V sobotu jsme v brzkých ranních hodinách vyrazily já,
mamka a samozřejmě naše Kate – nasedly jsme do našeho
autíčka (má už trochu let navíc) a jely směr Kladno. Už
mezi Prahou a Kladnem nám přestaly svítit světla
a přestaly jsme blinkrovat, ale i přesto jsme byly
odhodlány dojet. Konečně vidíme ceduli Kladno a jásáme
my dojely, ale ouha, naše milovaný autíčko s námi naši
radost nesdílí a definitivně chcíplo, i přes pokusy
obživování - nic. Odtlačily jsme tedy auto na
bezpečné místo a rozhodly se jít pěšky, vždyť už to
přece nemůže být tak daleko. Ale to jsme se šeredně
mýlily, každý koho jsme se zeptaly reagoval zděšeným
výrazem, že prý je to až na druhé straně Kladna.
V děsivé situaci co budeme dělat s nepojízdným autem
jsme obě vytáhly mobilní telefony a obě jsme zjistily
další šokující zprávu – mobily jsou vybitý!!!!
Zde se opravdu nepotvrdilo přísloví „do třetice všeho
dobrého či zlého“ – překvapující den pokračoval. Mamka
se v záchvatu hysterie vrhla na auto na křižovatce a
domáhala se odvozu k aquaparku, kde se závody měly
konat. Naštěstí paní byla velmi ochotná a k našemu údivu
nás opravdu k aquaparku dovezla, i přesto že pospíchala
do práce. Tímto jí chci také poděkovat, protože takových
lidí je opravdu dnes málo.
Konečně na místě. Nervy jsme obě měly v kyblíku, co
budeme dělat s nepojízdním autem a jak si zavoláme o
pomoc, když nejdou ani mobily. Alespoň Kejtýšek to bral
jako docela zábavný výlet a narozdíl od nás byl OK. Pak
přišel první
běh, rozhodčím byl A. Grygar a Kate prosvištěla
bezchybně prvním parkurem – byla jsem na ní opravdu
hrdá, ale najednou slyšíme běh byl diskvalifikován.
Nechápala jsem proč, až pak jsem se dozvěděla, že jsem
Kate zapomněla sundat obojek – tak to už bylo do
čtvrtice. S hrůzou jsem čekala co ještě přijde. Mimo
to, že v ten moment byla mým velkým kamarádem místní
toaleta, protože můj žaludek stresík nerad
J, jsme si
ještě obě s mamkou nějak nemohly vzpomenout, kde že jsme
to v tom Kladně to auto vlastně zanechaly.
Nakonec jsme s mamkou zašachovaly se simkartami a z mého
telefonu vytřískaly trochu té energie a zavolaly mému
broučkovi a ten pro nás odpoledne přijel. Zbytek běhů se
nám taky povedl, dokonce jsme byly druhý ve zkouškách –
Kate mne opravdu překvapila, že po dlouhé zimní pauze
neudělala v podstatě žádnou chybu – až na paničku.
Jediný co mne opravdu mrzelo bylo, že jsme si nemohly
vyzvednout cenu, protože jsme musely v Kladně ještě za
světla najít své auto a pokusit se ho dopravit do Prahy,
což byl taky docela velký oříšek.
Druhý den už nebyl tak hektický a Kate zase běhala bez
chyb – takže nakonec celého našeho dobrodružství přece
jenom převládli ty pozitivní okamžiky, i když mamky
nervy a záchodky v Kladně v hale U Sletiště mi to asi
neodpustí.
J
|